Pozvánka na 17. listopad 2009

SHROMÁŽDĚNÍ Bývalí komunisté a estébáci v čele státu chystají pietní akce na 17. listopad. Zavzpomínejte s nimi na Národní třídě v Praze. Příznivci a členové Dělnické strany se sejdou ve 14 hodin u budovy Národního divadla.

Buď zlý – 10. část – Berwick Street, Londýn 1989

X. Berwick Street, Londýn 1989

Fašisté měli sympatizanta, který si v Riding House Street otevřel obchůdek s neonacistickými odznáčky, časopisy, oblečením apod. Po jedné antifašistické demonstraci jsme se skotským soudruhem v sobotu spatřili, jak se ven nenápadně vykrádá zákazník. Nechali jsme ho odejít asi 100 metrů do Berwick Street a pak po něm skočili. Tehdy jsem měl možnost uvidět skvělou techniku, jakou můj soudruh srážel fašisty k zemi. Byl to skok v plné rychlosti, kdy celé tělo dopadá stranou na horní polovinu těla fašisty, který je následně rotací stržen k zemi. Pak následuje příval ran pěstí a kopanců, který zanechá nácka ve velice politováníhodném stavu.

Pozvánka na protestní akci před rádio Svobodná Evropa

„Věříme v demokracii, věříme ve svobodu – a ve svobodu vždy větší a větší…“ Text z Prohlášení nezávislosti československého národa vydaného v Paříži dne 18. října 1918 a který je v hlavičce webových stránek prezidenta republiky Václava Klause.

Vyzýváme všechny sympatizanty národního odporu proti totalitě, aby přišli veřejně vyjádřit nesouhlas s represí mladých nacionalistů, kteří jsou drženi protiprávně ve vazební věznici.

Kde: Křižovatka ulic Vinohradská a Pod židovskými hřbitovy, před budovou rádia Svobodná Evropa v Praze.

Kdy: 14.11.2009 od 14:00

Důvody k policejním raziím byly především vylepování letáků a nálepek, podpora vězňů a organizace hudebních akcí. Všechny tyto důvody shledáváme jako absurdní a v demokratickém zcela nelogické. Zavřít mladého člověka za vylepení letáku je vrchol primitivní arogance zodpovědných orgánů, kteří by při dohlížení na dodržování zákonů měli být nezávislí. To, proč se takto nepostupuje i v jiných a často v horších kauzách (rozdávání diplomů na právech v Plzni a jiné) je zarážející a jednoznačně ukazuje na politické ovlivnění orgánů činných v trestním řízení a na korupci.

Jednoznačně se stavíme na stranu uvězněných mladých lidí a plně je podporujeme. Jsme toho názoru, že občanský odpor proti šikaně státních institucí je správným postupem, jak revoltovat proti nesvobodě.

VIDEO: Odpor nelze zakázat!

Akce je nahlášena a povolena. Protest organizuje občanská iniciativa Odporuj.

28. říjen 2009 Den národní jednoty 2

K 28. říjnu 2009 dni připadá 91. výročí vzniku samostatné ČSR. Jelikož jsem dlouho nebyl na nějaké národovecké akci, rozhodl jsem se navštívit demonstraci Dělnické strany v Praze. Manifestace s názvem Den národní jednoty se konala na náměstí Jiřího z Poděbrad. Do Prahy jsme přijeli s kamarády v celku brzy a tak jsme si ještě skočili do jedné z blízkých restaurací. Na místo akce jsme se odebrali asi čtvrt hodiny před jednou a u vstupu na náměstí nás čekala lustrace. Policisté si tradičně opsali občanský průkaz a já si jenom pomyslel, jak velký štůsek podobných záznamů někde na ministerstvu mám. Po dnešku přibývá další. Lustrace trvá zhruba deset minut a až poté jsme vpuštěni na náměstí. Akce ještě nezačíná a tak si ještě popovídám s pár přáteli, kteří na akci také dorazili. Jako zpestření se zde pohybuje skupinka odpůrců shromáždění. Ti si udělali předčasné dušičky na několika lavičkách a zavzpomínali si na mrtvé cikány a jiné oběti rasismu. Co je zajímavé, je to, že většina těch cikánů zemřela v devadesátých letech a odpůrci se snažili tyto vraždy spojit s Dělnickou stranou. Pochybuji, že Dělnická strana může za smrt cikána Bendíka či Absolona, z nichž první zemřel v roce 1991 a druhý v roce 2001 když DS vznikla v roce 2003! Odpůrci se nazývali studenti proti rasismu. Doma po akci jsem se podíval na jejich web a musím říct, že jejich stránky jsou plné neskutečných canců většinou převzatých z blogu Krasomily Tydlitátové. Nutno dodat že odpůrců bylo asi pět. Krátce po jedné hodině akce začíná. Na úvod je puštěna hymna DS a akci uvádí zpěvák Lobo. Jako první vystoupí předseda strany Vandas s projevem který trvá přes půl hodiny. Vandas vyjádřil podporu uvězněným nacionalistům, obuje se do vládní sebranky a tvrdě zkritizuje režim. V projevu se pak dále věnuje programu DS a vysvětlí pojem český národní socialismus. Během projevu se několikrát zmíní o datu 17. listopad. V den 20. výročí sametové revoluce chce DS a její příznivci veřejně vystoupit na Národní třídě. Vandas na toto shromáždění všechny srdečně zve. Po velmi vydařeném projevu pana Vandase ho u mikrofonu vystřídá předseda Dělnické mláděže Zbela. Zbela se opět věnuje zadrženým nacionalistům a od něj se něco více dovídáme o odcizení kartotéky a jiných listin sdružení DM komandem z ÚOOZ. DM už na postup policie podala stížnost. Poté vystoupí místopředseda Kotáb se svým projevem a po něm vystoupí pro mě  nová neznámá tvář a to předseda Znojemské DS Zittner. Během projevů se mezi účastníky akce vyberou peníze na vězněné kamarády. K mání jsou také noviny Dělnické listy, které jsou účastníkům akce rozdávány. Po projevu pana Zittnera akce DS končí. Kdo chce, může si ještě nabrat nějaké propagační materiály a na místě se dají zakoupit i nějaké placky či nálepky se symbolikou DS. Musím říct že DS v rámci propagace pokročila. Nálepky vypadají velice pěkně a placky se mi taky tuze líbili. Po akci část účastníků odjíždí na jiné protestní shromáždění a část odjíždí domů, či si jde sednout ještě do nějaké restaurace.

Jak bych akci zhodnotil? Začněme tím, co se mi nelíbilo. Tím byla určitě nízká účast. Sešlo se nás nanejvýš 150 podle médií, ale já bych typoval tak 120-130. Číslo by bylo jistě mnohem nižší, kdyby se konala akce v Otrokovicích, na kterou se chystali i nacionalisté z Čech. Doufám tedy, že na 17. listopadu nás do Prahy přijede mnohem více. Je to konec konců výročí pádu komunismu a rok po velké bitvě nacionálních sil v Janově. Druhá výtka by se asi týkala projevů, které byli čistě o politice DS atp. Možná by neuškodilo pár slov z historie, přece jen je to 91 let od vzniku ČSR. O historii založení ČSR nepadlo téměř nic. Naopak chválou bych nešetřil, co se týče organizace akce. Ozvučení bylo naprosto vynikající a myslím si, že kdybych si stoupl na druhý konec náměstí každé slovo řečníků, bych slyšel. K mání byli noviny DL, samolepky letáky placky apod. jejich kvalita byla na výši. Chování účastníků bylo též dobré nikdo si nevšímal provokatérů, jako byli studenti proti rasismu či ,,nezávislý“ politolog Zbořil, které své posudky zakládá na sexuální nevyspělosti jedinců a naše kamarády posílá na několik let do kriminálu za fotku ze soukromé oslavy. Když zvážím pro a proti musím konstatovat, že akce se vyvedla. Počasí nám přálo, a kdyby účast dosáhla aspoň dvou stovek, neměl bych akci co vytknout. Videozáznam projevu T. Vandase se na těchto stránkách objeví někdy příští týden.

Další represe proti novodobým disidentům

Kdysi mi táta vyprávěl o disidentech. Konkrétně o panu Václavu Havlovi. V té době jsem netušil, že za pár let budu podobně nepohodlný jako tehdejší disidenti a kroutil jsem hlavou nad tehdejšími praktikami. Kroutil jsem hlavou nad auty tehdejší StB, které tyto lidi pronásledovali, kroutil jsem hlavou nad bitím neozbrojených demonstrantů na Národní třídě, kroutil jsem hlavou nad zákazy tehdejší nepohodlné muziky, která se musela dovážet ze zahraničí a prodávala se načerno. Jaká je situace dnes? Úplně stejná ne-li horší. Jedete na koncert a auta kriminální policie máte za zadkem. Demonstrace jsou rozháněny slzným plynem, vodním dělem, koňmi a těžkooděnci. Oblíbená muzika je nesehnatelná, za nepohodlné nápisy či číslice na tričkách se trestá. Několikrát ročně je vám kontrolován občanský průkaz policií, která si opíše jeho číslo. Kam tyto důvěrné údaje jdou, nikdo netuší. Co je však nejhorší že disidenti, kteří za svobodu tehdy aktivně bojovali včele s Václavem Havlem tomuto opakování historie nečinně přihlíží ba to ještě podporují. Tak si vlastně říkám, jestli vůbec před dvaceti lety nějaká revoluce byla. Moskvu nahradil Brusel a významní komunisté se svými praktikami se opět zařazují na vysoká místa ve státní správě.

Včera k ránu provedla policie razii v domovech národních aktivistů. Ministerstvo vnitra vědomě lhalo, když po policejním zátahu akce Power vyvracelo uniklé informace o tom, že se chystají další razie. Už v tu dobu mi bylo jasné, že další razie přijdou, protože ministerstvo či policie nemůže dopředu říkat zda-li proti té či oné skupině zakročí. Je to podobné, jako kdybyste jednoho dne pochytali několik kapsářů na Staroměstském náměstí a ještě večer tvrdili do televizních kamer, že dnes to stačí a další kapsáře budeme chytat o vánoční svátky. Bohužel u včerejší razie nebyli pochytáni zločinci, ale nevinní lidé, kteří se nebojí vyjádřit svůj názor a nestydí se za něj. Tito lidé se nebojí dnes a denně pokazovat na praktiky zkorumpovaného jak plísně se rozpínajícího se režimu, který den za dnem tlačí českého člověka do kouta a na jeho místo začleňuje kdejakého neschopného přivandrovalce. Vláda komunistů a svazáků včele se sionistou Fischerem je asi to nejtragičtější co nás po revoluci mohlo potkat. Machinace s volbami, machinace s Lisabonskou smlouvou, machinace s akademickými tituly. To je tvář dnešního režimu. Korupce prorostla do všech struktur tohoto státu. Režimu, který se hlásá svobodu slova, lásku a toleranci. Za tím vším se schovává korupce, nenávist a pronásledování opozičních aktivistů. Stát je na pokraji bankrotu a režim se bojí nových myšlenek, které šíří naši lidé dnes a denně v našich městech. Naše myšlenky dávají lidem naději. Naději na lepší, klidnější a důstojnější život. Co nabízí režim? Pro jedny nabízí život bez práce, drogy, hazard, litry alkoholu a nikým nerušenou každodenní zábavu. Pro druhé nabízí každodenní úpornou práci, život od výplaty k výplatě, nejistou budoucnost, povinnosti, jejichž nesplnění se přísně trestá. Lidé jsou zavírání za nepohodlné názory, za účast na demonstraci či za nahrání politicky nevhodné písničky. Skutečné problémy země se neřeší nebo jsou neřešeny, protože to podivné mezinárodní smlouvy zakazují pod hrozbou pokuty z Bruselu. Novodobá inkvizice je na vzestupu. Několika hodinové výslechy. Kde, kdy, jak, kdo byl, kdo s ním byl, co tam dělali. Informační válka – odposlechy, internet, zabavování počítačů, mobilů, cédéček a jiných datových nosičů. Hranice, oprátka, elektrické křeslo či koncentrák to je to, co našim humanistům díku bohu chybí. Jejich nenávist vůči nám by je jistě dohnala použít tyto středověké metody potrestání či převýchovy národa. My tu však dále stojíme se zdviženou hlavou. Každé příkoří, každá zrada na národu bude jednoho dne potrestána. Tím jsem si zcela jist. Nyní musíme vydržet a zavřené aktivisty jakýmkoli způsobem podpořit. Pamatujme – co nás nezabije, to nás posílí!

28.10.2009: Den národní jednoty v Praze

24.10.2009: Vzpomínkový pochod za Jana Strička – Rakovník

Zanedlouho tomu bude již rok, kdy si připomeneme velmi smutné výročí vraždy našeho kamaráda a spolubojovníka Honzy Strička. Dne 25. října 2008 v Rakovníku brzy ráno ukončil bodnutím nožem do srdce jeho život zákeřně a bezdůvodně špinavý cikánským vrah. Dva dny poté jsme důstojným smutečním průvodem uctili jeho památku.

Zdar kamarádi a kamarádky!

Honzův vrah Michal Navrátil byl odsouzen ke 12 letům vězení a u soudu neprojevil sebemenší známku dokonce ani falešné lítosti. Znalec z oboru psychologie prohlásil, že pravděpodobnost jeho nápravy je minimální. Trest si v současnosti odpykává mezi svými soukmenovci ve vězení v Oráčově u Rakovníka. Než naše děti dospějí bude opět volně chodit mezi námi. Jak směšný, jak nestoudně nicotný trest za úmyslné zmaření lidského života, za bezcitnou vraždu, za život mladého bílého člověka, věrného kamaráda a spolubojovníka nacionalisty pro nějž byly naše ideály tím nejvyšším zákonem. Tato smrt je pro nás důkazem a zároveň varováním, že od odpadu přírody musíme očekávat vždy jen a jen to nejhorší a být za všech okolností připraveni bránit život svůj, své rodiny a všech slušných lidí.

Kdy: 24. říjen 2009

Čas: cca od 18:40 (příjezd vlaku od Prahy)

Místo: Rakovník, nádraží ČD

Na Honzu a na tento zločin nikdy nezapomeneme a proto se i letos uskuteční pochod k uctění jeho památky. Všichni, kteří jste jej znali, všichni, kteří mu chcete vzdát čest!

Honzo tvůj boj skončil, my pokračujeme, zůstáváš v našem srdci! R.I.P.

V loňském roce se o Honzovi objevily hnusné pomluvy, a jak jsme se dozvěděli, někteří jim zcela nepochopitelně stále věří. Především Honza nikdy nebyl kamarád, natož příbuzný vraždícího tvora Michala Navrátila. Znal ho pouze proto, že kdysi bydleli ve stejném bytovém domě a jejich vztah rozhodně nebyl přátelský, naopak. Naproti tomu nepopíráme, že podle informací, které máme, je přítelkyně Honzova bratra polocikánka. Honza však kontakt s ní nevyhledával. Nikdo z nás nemůže zcela ovlivnit, s kým naváže vztah někdo z našich příbuzných. Její příbuzenský vztah s vrahem by měl být z asi pátého kolene.

Já i všichni Honzovi kamarádi doufáme, že tímto utichnou veškeré řeči na toto téma a společně s náležitou úctou a vážností uctíme Honzovu památku.

Připomenutí vzniku samostatného Československa v Otrokovicích.

Zrušeno! Akce byla odložena!

Kamarádi a kamarádky!
Ani jednomu z nás, jistě není cizí historie naší vlasti. Každý má v úctě činy našich předků, kteří neváhali položit životy za existenci tohoto národa. Vzpomeňme ku příkladu na České legionáře, kteří pro náš národ krváceli v bojích na Sibiři. Naši povinností je nyní uctít jejich památku a společně si jejich odkaz připomenout, tento rok právě v Otrokovicích.

AKTUALIZACE 17. října 2009

Rádi bychom informovali, že původní trasa sice byla zrušena, avšak další nahlášené trasy zakázané nebyly, čili tento pochod je stále platný. Rovněž bychom rádi dodali, že i přesto, že Dělnická Strana nahlásila na stejný den jinou akci, tak se Autonomní Nacionalisté rozhodli podporovat akci v Otrokovicích, která byla nahlášena 8dní předtím, než akce DS.

Dokažme, že boj za náš zdravý národ neskončil smrtí těchto velkých mužů, ale že my, nacionalisté, přebíráme pochodeň jejich boje a postavíme se za jejich odkaz kdykoliv a kdekoliv.

Přijeďte proto i Vy 28. Října do Otrokovic, abychom společně uctili odkaz našich předků a připomenuli si výročí samostatného Československa!
Sraz: Otrokovické nádraží , 13:00
Začátek průvodu: 14:00

Přijeďte vhodně oděni a dbejte pokynů pořadatelské služby. Alkohol je na akci zakázán! Opilí lidé budou z akce vyloučeni!
Nic než národ

Buď zlý – 9. část – Trafalgarské náměstí, Londýn

IX. Trafalgarské náměstí, Londýn

Většinu osmdesátých let jedna skupina, bojující proti apartheidu, pořádala 7 dní v týdnu nepřetržitý 24-hodinový protest před jihoafrickým velvyslanectvím na Trafalgarském náměstí. Byl to oficiální protest proti věznění Nelsona Mandely, ale ve skutečnosti všeobecný protest proti rasistické politice jihoafrické vlády. Fašistické gangy pak rády napadaly hlouček protestujících, zvláště po demonstracích. AFA tedy často hlídkovala po náměstí a napadala fašisty. V listopadu vždy šlo do tuhého, protože NF již léta na Den obětí válek (Remembrance Sunday) pořádala vzpomínkový pochod. Nerozumím však tomu, jak odůvodňovala pochod k britskému válečnému památníku ve Whitehallu, když fašisté za II. světové války přece stáli na německé straně. Je tedy pochopitelné, že jsme je deptali poněkud neslušnými verzemi popěvku “Two World Wars and One World Cup” a “Dads Army”. Tento den pokaždé začínal i končil bitkami na Trafalgarském náměstí a poblíž. V jednom roce nás asi 60 obsadilo shromaždiště fašistů na Bressenden Place. Zpoza rohu vyšlo asi 40 členů NF, ale zase znovu rychle odešlo, takže jsme získali alespoň morální vítězství, když ne fyzické. Při jedné příležitosti se nám ztratil soudruh z DAM a náhle se octl uprostřed davu asi 200 táhnoucích fašistů. Několik lidí se na něj dívalo podezřívavě, takže se chtě nechtě musel přidat ke skandování “Zabít komouše” a “Práva pro bílé!” ve snaze splynout s okolím, než se mohl vytratit a o chvíli později znovu připojit k nám. Jindy jsme obklíčili a zahnali do kouta jednoho nešťastného osamoceného nácka poblíž Victoria Station. Nejdříve dostal mírnější nakládačku a pak ho lidé postavili ke zdi a celého včetně obličeje a šatů pomalovali svastikami, popsali nápisy jako “nácek” a “fašista”, to vše pomocí tlustých černých permanentních fixů. Pak mohl jít. Další rok jeden soudruh z DAM na Trafalgar Square zmlátil člena Red Action, neboť ho nepoznal. Musel se pak pořádně omlouvat. Američané tomu říkají “friendly fire…” Jindy jsme zase narazili na skupinku fašistů, procházející přes okraj náměstí. Několik soudruhů se se mnou vydalo za nimi. Chtěl jsem počkat až náckové opustí náměstí a pak je sejmout v nějaké zapadlé uličce, kde nejsou kamery ani policajti. Soudruzi ale byli příliš bojechtiví a skočili po nich přímo před Canada House. Samozřejmě, že jsem nezůstal stát stranou. Po nějaké chvíli, kdy hovořily pěsti, jsme nechali nácky ležet v krvi a rychle odešli. Zmizeli jsme trochu stranou a pak se znovu připojili k hlavní skupině antifašistů, která se shromáždila na schodech kostela St. Martin-in-the-Fields. To byla chyba. Měl jsem jít raději domů, protože jeden policajt, co viděl, jak náckové dostávají po hubě, mě poznal a podařilo se mu mě o něco později zatknout. Aby to bylo ještě horší, přišel na moji čtyřiceticentimetrovou železnou tyč, schovanou pod bundou, kterou jsem ale nepoužil. Policajt se mnou v antonu kupodivu hovořil velice přátelsky. Povídal, že Nelsona Mandelu by měli propustit, NF jsou banda ubožáků atd. Byl jsem natolik naivní, abych projevil souhlas namísto důsledného mlčení, protože nakonec všechny moje odpovědi byly použity u soudu jako důkaz, že jsem skutečně nebezpečný levičák.

Dostal jsem “veřejně prospěšné” nucené práce každou neděli asi půl roku, což upřímně řečeno nebylo tak hrozné. Nicméně po několika měsících jsem se dozvěděl, že do naší party má dorazit Martin Cross, známý nacistický parchant, zpěvák skupiny Skrewdriver, který mi před několika lety v Brick Lane dal hlavičku. Dnes sedí s rozsudkem doživotního vězení za to, že v rámci vnitřních sporů ubodal jednoho svého soukmenovce, kiš, kiš… řekl jsem tedy našemu kurátorovi, že jsem v partě byl první a Martina Crosse by měli raději umístit někam jinam, nebo budou problémy. Naštěstí ho přesunuli ještě před nedělí a já jsem ostatně nebyl nijak nadšen z výhledu na další komplikace, protože tehdy jsem kráčel po již velice tenkém ledu. Jeden člen Red Action mě pak řekl, že hned první den, co on vykonával “veřejně prospěšné práce” v severním Londýně, jeden ze soudruhů spálil bednu s pracovním nářadím. Všichni se pak následujících několik týdnů krásně zrelaxovali.

Svobodu pro nacionalisty – Praha

Nacionalisté, nacionalistky,

jsou tomu téměř čtyři měsíce, kdy byli naši kamarádi díky totalitním praktikám tohoto Systému zatčeni a následně na mnoho z nich byla uvalena vazba. Na černou listinu Systému se tak dostalo neprávem deset jmen našich kamarádů, z nichž čtyři jsou dodnes vězněni pouze za to, že údajně pomáhali organizovat různé koncerty. Demokracie dostala opět další ránu a listina práv a svobod se opět vytratila do neznáma. Systém si opět mohl udělat další čárku za politický proces. O tom, že každá akce vyvolá reakci a každá akce vyvolaná na politickou objednávku, způsobí daleko drtivější reakci, jsme se mohli přesvědčit již při sérii spontánních demonstrací ZDE.

Kamárádi, kamarádky! Čas, kdy musíme připomenout, že osud našich kamarádů nám není lhostejný, zvovu nastal! Ukažme společně, že si totalitní praktiky současného Systému nenecháme líbit! Ukažme společně, že dokážeme táhnout za jeden provaz proti všem, kteří se nám postaví do cesty! Společně proti všem vlastizrádcům! Společně PROTI SYSTÉMU za svobodu našich kamarádů! Tímto všechny vyzýváme k účasti na řádně ohlášené demonstraci! V sobotu 10. října, od 14:00 před Úřadem vlády ČR, ulice nábř. E. Beneše 4

Nacionalisté! Nezapomínejme! BOJUJME!