5.12.2009: Pietní pochod za Daniela Hejdánka – Pardubice

Dne 5. 12. 2009 se v Pardubicích uskuteční pietních pochod za zavražděného kamaráda Daniela Hejdánka, který byl před 17 lety zákeřně zastřelen. Sraz účastníků je od 17.40 hodin před vlakovým nádražím v Pardubicích. Začátek smutečního průvodu je naplánován na 18. hodinu.

Jedná se o pietní pochod, proto žádáme účastníky, aby se dostavili pokud možno v černém oblečení a během akce neprovolávali žádná hesla. Platí přísný zákaz konzumace alkoholický nápojů. Kdokoliv bude narušovat svým chováním důstojnost celé akce, bude pořadateli okamžitě vyveden.

Vzhledem ke smuteční povaze shromáždění doporučujeme účastníkům přinést pouze černé prapory. Případné jiné motivy posílejte na e-mail kanten@seznam.cz a konzultujte je s pořadateli.

17. Listopad Den tajných služeb

Tématem provokace ze strany represivních složek se budu zabývat v jednom z následujících článků. Ten by měl vyjít během tohoto měsíce.

Buď zlý – 11. část – Marble Arch, Londýn 1989

XI. Marble Arch, Londýn 1989

V roce 1989 Blood and Honour (BH) v Londýně uspořádali další velký neonacistický koncert. Neodvážili se zveřejnit skutečnou adresu místa konání, protože by se vystavili útoku antifašistů a rovněž proto, že si pronajímali sály pod pseudonymy a snažili se tak zabránit majiteli, aby koncert zrušil. Udali tedy pouze místo srazu, odkud měli být jejich příznivci dopraveni na koncert. V tomto případě se jednalo o stanici metra Marble Arch. Datum časově kolidovalo s týdenním sjezdem DAM ve Wiltshire, ale vrátili jsme se na jeden den do Londýna v malé skupině. Byla to další z akcí, kdy jsme si mysleli, že asi neodejdeme živí. Všichni věděli, že Blood and Honour mohou sehnat dohromady několik set nebo i tisíc lidí. Pokud by to bylo čistě na mně, zůstal bych doma a dal si šálek čaje. “Provokatéři a štváči” v AFA ale byli naštěstí statečnější. Poté, co jsme se spojili s Red Action a dalšími antifašisty, vydali jsme se k Marble Arch a bylo nás asi 100, což nám značně dodalo sebedůvěru. A jaký úspěch nás čekal! Po celé odpoledne přijížděli fašisté. Někdy sami, jindy ve skupině, nebo dokonce celý autobus najednou. Pokaždé jsme je rozmlátili! Bylo to úžasné. Moje nejlepší bitka z toho odpoledne byla, když jsme tři “militanti” a jeden nováček, který se stále oblékal jako hipík, zahnali nácka do slepé uličky a tam ho úplně zrušili, až prosil o milost. Poté se mi hipík svěřil, že si nechá ostříhat vlasy a začne nosit pořádné boty místo kristusek, aby si taky užil antifašismu. Jednoho soudruha z DAM v ten den zatkli, když prohodil odpadkový koš oknem fašistického autobusu, ale trestní stíhání bylo naštěstí zastaveno díky neschopnosti policie. Když byl v CPZetce, telefonoval jsem jeho otci, že mu sebrali syna a ten na mě hned spustil: “Vždycky z toho koukaj problémy, když jde někam s tebou ven…” atd. atd. Pravá odměna antifašisty. Zatkli ještě dalšího soudruha z DAM. Ten britským soudním systémem opovrhuje stejně jako fašisty, takže se na přelíčení dostavil v šortkách a tričku bez rukávu s nápisem “Nebyl jsem tam a stejně si nic nepamatuju.” Naštěstí vyvázl jen s pokutou, kterou zaplatilo DAM.

17. listopad – režim slavil v plné policejní parádě

Minulý rok jsem slavil výročí pádu zločinného komunistického režimu na litvínovském sídlišti Janov. Pochod proti policejnímu násilí se tenkrát změnil v policejní násilí a já se najednou ocital na ulici zadýmené slzným plynem a nad hlavou mi létaly všelijaké předměty včetně zápalných lahví, které si hledaly cíle v řadách policistů. To že i letos nebude normální oslava svátku demokracie a svobody jsem předvídal. V tomto článku nebudu více rozebírat právní stránku podivného zásahu proti výletníkům z parníku, který jinak poklidně brázdí po řece Vltavě a dává možnost prohlédnout si historické části Prahy z vody, protože popisovat samotný postup policie z tohoto dne by dal dohromady asi několik článků. Článek se bude týkat hlavně akce s názvem Plavba svobody.

Náš cíl Praha

Po příjezdu do Prahy čekáme na pár kamarádů z různých koutů Čech a poté se přesouváme do centra Prahy. Zde vyhledáme útulnou restauraci. Máme ještě dost času a tak si u sklenice dobrého piva přátelsky popovídáme. Když už se chýlí čas, opouštíme restauraci a přesouváme se k místu odplutí parníku. Zde se rozdělujeme. Část aktivistů se vydává směrem na Národní třídu podpořit akci Dělnické strany. Pár osob včetně mě sestupuje po schodišti dolů na nábřeží k lodi. Loď je v obležení novinářů, policistů, policistů v civilu a najde se pár z povzdálí přihlížejících antifašistů. Vstupu na loď nám však nikdo nebrání. Po všech zkušenostech s režimem jsem si myslel, že nástup bude ten největší problém. Na Vltavě pluje i policejní loď, které nás pak po celou dobu plavby doprovázela. Po vstupu na loď nechávám pořadatelům pár stovek na vězněné kamarády. Za posledním výletníkem se zavírají dvířka a naše loď odráží.

Plavba

Plavba po Vltavě je nevšedním zážitkem. Máte možnost sledovat Prahu z úplně jiné perspektivy. Na parníku fungují dva bary, záchod a z reproduktorů nám vyhrává hudba. Možnost je zakoupit si triko s logem iniciativy Odporuj a její zástupci nám pronesou pár slov o programu plavby. Je jasné, že policisté by měli zásah proti lodi obtížný a asi byl vypadal velice komicky, proto nás sleduje jen jedna policejní loď a mému oku neuniknou i zvláštní fotografové na březích Vltavy. V tuto dobou většinu policejních sil váže akce Dělnické strany. Na lodi se dobře bavíme. Trasa naší plavby vede do Holešovic a po otočení plujeme ještě směrem k Smíchovu. Na vodě strávíme necelé asi dvě a půl hodiny a poté přirážíme k břehu. Situace se začíná horšit, protože u výstupu se začínají řadit těžkooděnci a policejních antonů tu zrovna také není málo.

Výstup

Jeden z policistů (zřejmě velitel zásahu) informuje pořadatele o postupu policie. Ta nás prý kousek doprovodí. Po vystoupení nás obklopí desítky těžkooděnců a přední i zadní část průvodu tvoří policejní antony. Sotva urazíme několik desítek metrů, jsme zastaveni. Policista vyčkává na informace. Pak opět kousek popojdeme a situace se opakuje. V tu chvíli mi začínají naskakovat myšlenky, že se nás policie snaží zdržovat. To se později potvrdí, protože pár set metrů po nábřeží díky těmto manévrům jdeme hodinu a půl. Když se nad tím dnes zamyslím, přijde mi to celkem logické. V tuto dobu ve městě působí skupinky aktivistů, kteří navštívili demonstraci Dělnické strany. Kdybychom se dostali do města, mohli bychom tyto skupinky podpořit a zkomplikovat práci policie. Zde na nábřeží nás policie izolovala za poměrně menšího počtu vyčleněných sil, než kdyby podobnou skupinku musela izolovat na volném prostranství. Z úzkého nábřeží nebylo kam utéct. Z jedné strany voda z druhé zeď. Schodiště a jiné přístupy byli uhlídatelné s pár těžkooděnci.  Každé zdržení nás začíná čím dál tím více znervózňovat. Začínáme skandovat hesla : ,, Svobodu slova, nic než národ, odpor, pusťte nás domů atd.“. Pár aktivistů využívá nepozornosti policistů a daří se jim utéci. Nás pak čeká jedna z nejdelších zastávek. Zde policie použije pendreky a usměrňuje několik nespokojených nacionalistů. Z nábřeží vše pozoruje veřejnost i novináři. Občas se ozve i nějakých ,, hrdinný“ antifák a zamele něco o náccích. Informace, které dostáváme, jsou neuspokojivé. Policie mluví něco o vydržení, a že nás pak doprovodí do hospody. Tomu nikdo nevěří. Dále pak slyšíme taková slova o tom, že jsme svobodní občané a že si můžeme jít, kam chceme. Celá situace je padlá na hlavu. Upřímně jsem si myslel, že nás policie seřeže obušky, naloží do antonů a odveze na výslech. To se naštěstí nestalo. V dálce slyším výbuchy policejních rozbušek. Výbuchy se přibližují. Myslel jsem, že se nás nacionalisté, kteří podpořili akci DS snaží vysvobodit. Bohužel se tak nestalo a výbuchy po čase ustaly. Z nábřeží nás však podpoří několik nacionalistů, kterým se asi předtím podařilo utéci, a bouřlivě nás povzbuzují. Vyptáváme se policistů, ale odpovědi neslyšíme. Velitel zásahu se náhle ztratí, takže se zdá, že stovce policistů kolem nikdo nevelí. Čekáme dlouho a někteří účastníci jsou nuceni močit do Vltavy, protože jakýkoliv pohyb mimo dav je zakázán. Na hlavu policie začínají padat ostré nadávky, které by asi ani nebylo vhodné publikovat. Místy mi je až do smíchu když srovnám události té doby komunistické a té dnešní. Je to naprosto totožné. Později se přeci jen hneme a čeká nás ještě jedna vyhrocenější zastávka. Dále postupujeme pod dohledem policie do hospody. Tam se mi vůbec nechce a upřímně nemohu vědět, jak s námi policie ještě zacloumá, i když jak se zdá, situace se zlepšuje.

Na vlastní pěst

Konečně se dostáváme z nábřeží. Využívám jedné momentky a unikám z davu. Můj cíl je Národní třída. Chci zjistit, co se děje ve městě do této chvíle jsem neměl žádné informace. Na Palackého náměstí je obrovské množství policejní techniky. Anton na antonu, policajt vedle policajta. Zdá se, že právě Palackého náměstí se stalo pro dnešek základnou represivních složek. Když jdou kolem skupinky policistů jeden z nich říká: ,, Kvůli těmhle čůrákům tu musíme trčet“. Pokračuji dál. Město je plné lidí. Zastavuji se u jednoho památníku, kde zrovna lidé zapalují svíčky. Dále pak pokračuji na Národní třídu. Zde se těsnají tisícovky lidí a sledují doprovodný program. Podobná situace je u Národního divadla. Zde je i skupinka oblečená do listopadových policejních úborů, která je pro turisty lákavou atrakcí. Na mě ta celá habaďúra působí nanejvýš trapně, zvlášť když si vzpomenu, jak mi bylo ještě před půl hodinou na nábřeží. Po nacionalistech z DS ani stopy. Jediné co nacházím po chvilce bloudění na Národní třídě je plakát odpůrců DS. Potom se odebírám na smluvené místo a odjíždím s naší výpravou domů.

Vyhodnocení

Akce na lodi byla skvělá. Lidé se dobře bavili a byla to určitá změna, protože si nepamatuji, že bych v rámci hnutí někdy absolvoval plavbu. Doufám, že se nějaké peníze vybraly a půjdou na konto obětem režimu. Policejní práci hodnotit nebudu myslím, že nadávky drženého davu na nábřeží stačily. Titulky předních plátků novin o extrémistech a neonacistech byly plné senzací jako vždy a zásah policie proti ,,extrémním neonacistům“ byl hodnocen velice kladně, bez většího zamyšlení, což by se dvacet let po ,,revoluci“ slušelo. Jak se zdá režim ještě svírá své otěže pevně v rukou, ale je jen otázka času, kdy se tyto ruce začnou třást. Na opravdovou revoluci si holt musíme ještě nějaký čas počkat.

28. 10. 2009 – DNJ – Celý projev T. Vandase

Trochu zpožděně přináším záznam celého projevu T. Vandase ze Dne národní jednoty konaného 28. 10. 2009.

Myslím, že slova pana Vandase jsou motivující a vyzívám i já všechny čtenáře aby 17. listopadu navštívily Národní třídu v Praze. Zde bude několik akcí na připomínku sametové revoluce, včetně akce DS a jiných pronárodních subjektů.

Pozvánka na 17. listopad 2009

SHROMÁŽDĚNÍ Bývalí komunisté a estébáci v čele státu chystají pietní akce na 17. listopad. Zavzpomínejte s nimi na Národní třídě v Praze. Příznivci a členové Dělnické strany se sejdou ve 14 hodin u budovy Národního divadla.

Buď zlý – 10. část – Berwick Street, Londýn 1989

X. Berwick Street, Londýn 1989

Fašisté měli sympatizanta, který si v Riding House Street otevřel obchůdek s neonacistickými odznáčky, časopisy, oblečením apod. Po jedné antifašistické demonstraci jsme se skotským soudruhem v sobotu spatřili, jak se ven nenápadně vykrádá zákazník. Nechali jsme ho odejít asi 100 metrů do Berwick Street a pak po něm skočili. Tehdy jsem měl možnost uvidět skvělou techniku, jakou můj soudruh srážel fašisty k zemi. Byl to skok v plné rychlosti, kdy celé tělo dopadá stranou na horní polovinu těla fašisty, který je následně rotací stržen k zemi. Pak následuje příval ran pěstí a kopanců, který zanechá nácka ve velice politováníhodném stavu.

Pozvánka na protestní akci před rádio Svobodná Evropa

„Věříme v demokracii, věříme ve svobodu – a ve svobodu vždy větší a větší…“ Text z Prohlášení nezávislosti československého národa vydaného v Paříži dne 18. října 1918 a který je v hlavičce webových stránek prezidenta republiky Václava Klause.

Vyzýváme všechny sympatizanty národního odporu proti totalitě, aby přišli veřejně vyjádřit nesouhlas s represí mladých nacionalistů, kteří jsou drženi protiprávně ve vazební věznici.

Kde: Křižovatka ulic Vinohradská a Pod židovskými hřbitovy, před budovou rádia Svobodná Evropa v Praze.

Kdy: 14.11.2009 od 14:00

Důvody k policejním raziím byly především vylepování letáků a nálepek, podpora vězňů a organizace hudebních akcí. Všechny tyto důvody shledáváme jako absurdní a v demokratickém zcela nelogické. Zavřít mladého člověka za vylepení letáku je vrchol primitivní arogance zodpovědných orgánů, kteří by při dohlížení na dodržování zákonů měli být nezávislí. To, proč se takto nepostupuje i v jiných a často v horších kauzách (rozdávání diplomů na právech v Plzni a jiné) je zarážející a jednoznačně ukazuje na politické ovlivnění orgánů činných v trestním řízení a na korupci.

Jednoznačně se stavíme na stranu uvězněných mladých lidí a plně je podporujeme. Jsme toho názoru, že občanský odpor proti šikaně státních institucí je správným postupem, jak revoltovat proti nesvobodě.

VIDEO: Odpor nelze zakázat!

Akce je nahlášena a povolena. Protest organizuje občanská iniciativa Odporuj.

28. říjen 2009 Den národní jednoty 2

K 28. říjnu 2009 dni připadá 91. výročí vzniku samostatné ČSR. Jelikož jsem dlouho nebyl na nějaké národovecké akci, rozhodl jsem se navštívit demonstraci Dělnické strany v Praze. Manifestace s názvem Den národní jednoty se konala na náměstí Jiřího z Poděbrad. Do Prahy jsme přijeli s kamarády v celku brzy a tak jsme si ještě skočili do jedné z blízkých restaurací. Na místo akce jsme se odebrali asi čtvrt hodiny před jednou a u vstupu na náměstí nás čekala lustrace. Policisté si tradičně opsali občanský průkaz a já si jenom pomyslel, jak velký štůsek podobných záznamů někde na ministerstvu mám. Po dnešku přibývá další. Lustrace trvá zhruba deset minut a až poté jsme vpuštěni na náměstí. Akce ještě nezačíná a tak si ještě popovídám s pár přáteli, kteří na akci také dorazili. Jako zpestření se zde pohybuje skupinka odpůrců shromáždění. Ti si udělali předčasné dušičky na několika lavičkách a zavzpomínali si na mrtvé cikány a jiné oběti rasismu. Co je zajímavé, je to, že většina těch cikánů zemřela v devadesátých letech a odpůrci se snažili tyto vraždy spojit s Dělnickou stranou. Pochybuji, že Dělnická strana může za smrt cikána Bendíka či Absolona, z nichž první zemřel v roce 1991 a druhý v roce 2001 když DS vznikla v roce 2003! Odpůrci se nazývali studenti proti rasismu. Doma po akci jsem se podíval na jejich web a musím říct, že jejich stránky jsou plné neskutečných canců většinou převzatých z blogu Krasomily Tydlitátové. Nutno dodat že odpůrců bylo asi pět. Krátce po jedné hodině akce začíná. Na úvod je puštěna hymna DS a akci uvádí zpěvák Lobo. Jako první vystoupí předseda strany Vandas s projevem který trvá přes půl hodiny. Vandas vyjádřil podporu uvězněným nacionalistům, obuje se do vládní sebranky a tvrdě zkritizuje režim. V projevu se pak dále věnuje programu DS a vysvětlí pojem český národní socialismus. Během projevu se několikrát zmíní o datu 17. listopad. V den 20. výročí sametové revoluce chce DS a její příznivci veřejně vystoupit na Národní třídě. Vandas na toto shromáždění všechny srdečně zve. Po velmi vydařeném projevu pana Vandase ho u mikrofonu vystřídá předseda Dělnické mláděže Zbela. Zbela se opět věnuje zadrženým nacionalistům a od něj se něco více dovídáme o odcizení kartotéky a jiných listin sdružení DM komandem z ÚOOZ. DM už na postup policie podala stížnost. Poté vystoupí místopředseda Kotáb se svým projevem a po něm vystoupí pro mě  nová neznámá tvář a to předseda Znojemské DS Zittner. Během projevů se mezi účastníky akce vyberou peníze na vězněné kamarády. K mání jsou také noviny Dělnické listy, které jsou účastníkům akce rozdávány. Po projevu pana Zittnera akce DS končí. Kdo chce, může si ještě nabrat nějaké propagační materiály a na místě se dají zakoupit i nějaké placky či nálepky se symbolikou DS. Musím říct že DS v rámci propagace pokročila. Nálepky vypadají velice pěkně a placky se mi taky tuze líbili. Po akci část účastníků odjíždí na jiné protestní shromáždění a část odjíždí domů, či si jde sednout ještě do nějaké restaurace.

Jak bych akci zhodnotil? Začněme tím, co se mi nelíbilo. Tím byla určitě nízká účast. Sešlo se nás nanejvýš 150 podle médií, ale já bych typoval tak 120-130. Číslo by bylo jistě mnohem nižší, kdyby se konala akce v Otrokovicích, na kterou se chystali i nacionalisté z Čech. Doufám tedy, že na 17. listopadu nás do Prahy přijede mnohem více. Je to konec konců výročí pádu komunismu a rok po velké bitvě nacionálních sil v Janově. Druhá výtka by se asi týkala projevů, které byli čistě o politice DS atp. Možná by neuškodilo pár slov z historie, přece jen je to 91 let od vzniku ČSR. O historii založení ČSR nepadlo téměř nic. Naopak chválou bych nešetřil, co se týče organizace akce. Ozvučení bylo naprosto vynikající a myslím si, že kdybych si stoupl na druhý konec náměstí každé slovo řečníků, bych slyšel. K mání byli noviny DL, samolepky letáky placky apod. jejich kvalita byla na výši. Chování účastníků bylo též dobré nikdo si nevšímal provokatérů, jako byli studenti proti rasismu či ,,nezávislý“ politolog Zbořil, které své posudky zakládá na sexuální nevyspělosti jedinců a naše kamarády posílá na několik let do kriminálu za fotku ze soukromé oslavy. Když zvážím pro a proti musím konstatovat, že akce se vyvedla. Počasí nám přálo, a kdyby účast dosáhla aspoň dvou stovek, neměl bych akci co vytknout. Videozáznam projevu T. Vandase se na těchto stránkách objeví někdy příští týden.

Další represe proti novodobým disidentům

Kdysi mi táta vyprávěl o disidentech. Konkrétně o panu Václavu Havlovi. V té době jsem netušil, že za pár let budu podobně nepohodlný jako tehdejší disidenti a kroutil jsem hlavou nad tehdejšími praktikami. Kroutil jsem hlavou nad auty tehdejší StB, které tyto lidi pronásledovali, kroutil jsem hlavou nad bitím neozbrojených demonstrantů na Národní třídě, kroutil jsem hlavou nad zákazy tehdejší nepohodlné muziky, která se musela dovážet ze zahraničí a prodávala se načerno. Jaká je situace dnes? Úplně stejná ne-li horší. Jedete na koncert a auta kriminální policie máte za zadkem. Demonstrace jsou rozháněny slzným plynem, vodním dělem, koňmi a těžkooděnci. Oblíbená muzika je nesehnatelná, za nepohodlné nápisy či číslice na tričkách se trestá. Několikrát ročně je vám kontrolován občanský průkaz policií, která si opíše jeho číslo. Kam tyto důvěrné údaje jdou, nikdo netuší. Co je však nejhorší že disidenti, kteří za svobodu tehdy aktivně bojovali včele s Václavem Havlem tomuto opakování historie nečinně přihlíží ba to ještě podporují. Tak si vlastně říkám, jestli vůbec před dvaceti lety nějaká revoluce byla. Moskvu nahradil Brusel a významní komunisté se svými praktikami se opět zařazují na vysoká místa ve státní správě.

Včera k ránu provedla policie razii v domovech národních aktivistů. Ministerstvo vnitra vědomě lhalo, když po policejním zátahu akce Power vyvracelo uniklé informace o tom, že se chystají další razie. Už v tu dobu mi bylo jasné, že další razie přijdou, protože ministerstvo či policie nemůže dopředu říkat zda-li proti té či oné skupině zakročí. Je to podobné, jako kdybyste jednoho dne pochytali několik kapsářů na Staroměstském náměstí a ještě večer tvrdili do televizních kamer, že dnes to stačí a další kapsáře budeme chytat o vánoční svátky. Bohužel u včerejší razie nebyli pochytáni zločinci, ale nevinní lidé, kteří se nebojí vyjádřit svůj názor a nestydí se za něj. Tito lidé se nebojí dnes a denně pokazovat na praktiky zkorumpovaného jak plísně se rozpínajícího se režimu, který den za dnem tlačí českého člověka do kouta a na jeho místo začleňuje kdejakého neschopného přivandrovalce. Vláda komunistů a svazáků včele se sionistou Fischerem je asi to nejtragičtější co nás po revoluci mohlo potkat. Machinace s volbami, machinace s Lisabonskou smlouvou, machinace s akademickými tituly. To je tvář dnešního režimu. Korupce prorostla do všech struktur tohoto státu. Režimu, který se hlásá svobodu slova, lásku a toleranci. Za tím vším se schovává korupce, nenávist a pronásledování opozičních aktivistů. Stát je na pokraji bankrotu a režim se bojí nových myšlenek, které šíří naši lidé dnes a denně v našich městech. Naše myšlenky dávají lidem naději. Naději na lepší, klidnější a důstojnější život. Co nabízí režim? Pro jedny nabízí život bez práce, drogy, hazard, litry alkoholu a nikým nerušenou každodenní zábavu. Pro druhé nabízí každodenní úpornou práci, život od výplaty k výplatě, nejistou budoucnost, povinnosti, jejichž nesplnění se přísně trestá. Lidé jsou zavírání za nepohodlné názory, za účast na demonstraci či za nahrání politicky nevhodné písničky. Skutečné problémy země se neřeší nebo jsou neřešeny, protože to podivné mezinárodní smlouvy zakazují pod hrozbou pokuty z Bruselu. Novodobá inkvizice je na vzestupu. Několika hodinové výslechy. Kde, kdy, jak, kdo byl, kdo s ním byl, co tam dělali. Informační válka – odposlechy, internet, zabavování počítačů, mobilů, cédéček a jiných datových nosičů. Hranice, oprátka, elektrické křeslo či koncentrák to je to, co našim humanistům díku bohu chybí. Jejich nenávist vůči nám by je jistě dohnala použít tyto středověké metody potrestání či převýchovy národa. My tu však dále stojíme se zdviženou hlavou. Každé příkoří, každá zrada na národu bude jednoho dne potrestána. Tím jsem si zcela jist. Nyní musíme vydržet a zavřené aktivisty jakýmkoli způsobem podpořit. Pamatujme – co nás nezabije, to nás posílí!